Jak to všechno začalo..?

Až donedávna jsem žila úplně obyčejný život jedné mladé holky studující/pracující/pařící… no, vždyť znáte, jak ten vysokoškolský život chodí. Ale je to týden, co se můj život otočil o 180°. (Konečně!) jsem získala práci letušky v jedné letecké společnosti v Middle East!

Nejdřív ze všeho – nikdy jsem nestála o místo letušky. Mám bakaláře z fyzioterapie (ano, čtete správně) a jako třešnička na dortu – maturitu ze strojárny. Jak by řekl můj taťka „no co, můžeš říkat, že máš širokej rozhled“ 🙂 U nás se tahle škola snad dědí – strojárnu má taťka, můj bráška i já. Jsem zvědavá na den, kdy jednou přijde moje dítě se slovy, že jde na strojárnu taky.

Ale loni, když jsem si šla pro svůj vydřenej diplom z fyzioterapie, mi vlastně došlo – co teď?! Víte jak to je, po 9ti letech na základce člověk přemýšlí kam na střední, po 4 letech na střední člověk přemýšlí kam na vysokou a po těch X letech na vysoký člověk ZASE přemýšlí – KAM TEĎ? CO TEĎ?  Já to vyřešila tak, že jsem se nějakým zázračným způsobem dostala na pedagogickou fakultu v Plzni (dodnes nechápu, jak jsem se dostala přes přijímačky na biologii), kde jsem rok přemýšlela, co že to vlastně chci dělat…. až jednou, letos, jsem narazila na blog jedné české letušky a už to bylo. 🙂

Po nocích strávených hledáním pro a proti na internetu a vyhledávání různých informací a pročítání blogů všech letušek, jsem se nakonec rozhodla zkusit svoje štěstí na tzv. „Open Day“ v Praze. Požadavky pro tuto leteckou společnost byly následující – minimálně středoškolské vzdělání, výborná znalost angličtiny  a být schopná dosáhnout do výšky 212 cm.

Dodnes vím, jak mi spadla čelist, když jsem poprvé vstoupila do toho hotelu, kde se konkurz konal. Sice jsem tam byla jako první, ale za to nervózní jak pes. Přeci jen, nevěděla jsem do čeho jdu.. po cca 30 ti minutách se postupně trousili další lidi – kluci, holky- blondýnky, brunetky, zrzky, černovlásky – všichni perfektně upravení, nalíčení – až jsem si říkala, jestli jdeme na konkurz na letušku nebo na Miss? Úderem 9té hodiny přišla recrutierka a pustila úvodní video o Dubaji, o životním stylu a o práci jako takové.. Následovalo odevzdání životopisu, pár slov a poté čekání, zda vás vybere 🙂 Já se dostala dále, ale cca 30 lidi už takové štěstí nemělo a rozloučili se s námi. Poté, rozdělení do dvou skupin, přišla tzv. „Group Discussion“ .. v určitých skupinkách jsme diskutovali na určité téma – práci – zahradník, trenér, astronaut… Následovala další selekce neúspěšných…. Kdo prošel, těšil se na pokračování skupinové diskuze – a kdo prošel i touto fází, psal AJ test… Po testu následovala další selekce a my, co jsme zbyli, jsme slyšeli ta vytoužená slova… „CONGRATULATIONS, you made it to the Final Interview“
Final Interview je jeden na jednoho… sedíte, usmíváte se a recrutierka se vás ptá na vaše zkušenosti s „customer service“.. doba trvání je u každého jiná, někdo se tam potí 20 minut, jiný i hodinu… Doba trvání nezaručí, zda jste úspěšní či ne – buď vás recrutierka doporučí vedení a nebo vyjde štěstí příště.

Po FI nastává velice známá „Waiting Game“ – hodiny, dny, týdny, kdy zuřivě sledujete svůj účet u této letecké společnosti a modlíte se, aby vás vybrali.

Já jsem poprvé vyhořela právě na FI. Dodnes si nejsem jistá, nevím, netuším, čím to bylo, proč mě napoprvé nevzali a napodruhé ano. Ale čert to vem, JE TO TAM!!!! 🙂

Pokud budete chtít, rozepíšu se o tom, jak celý proces probíhá, na co si dát pozor, jak se připravit.. .:-)

Prozatím, můj timeline!

• OD/AD – 25/10/2015
  FI – 28/10/2015
  IC – 3/11/2015
  JFIP – 17/11/2015
  GC – 17/11/2015
  DOJ – 22/1/2016
  DOT – 2/2/2016

..zatím se mějte krásně! 🙂

M.