Seděla jsem u stolu ve svém bytě a četla jsem si e-mail, který jsem právě napsala. Před každým prvním operačním letem totiž musíme napsat Purserům, že je to náš první let, na kterém budeme oficiálně jako cabin crew. Purser tak získá přehled o své crew a ví, komu může dát jakou pozici. Čím déle letušky létají, tím více zodpovědnosti mají, dá-li se to tak říct. Ke konci svého působení jsem dostávala pozice, ve kterých jsem figurovala i v galley a to jsem vždy měla o zábavu postaráno. Hlavně jednou, když jsem letěla z Vídně, to byla opravdu komedie. Další pozice, nebo spíše zodpovědnost, která vám může být přidělena po „graduation“ je Duty Free Operator. I tuto funkci jsem si několikrát vyzkoušela. Ale o tom až později.
Do pár minut mi Purser odpověděl, že se nemám čeho bát, že je rád, že tam budu a že se mám na něj kdykoliv obrátit. Byla jsem ráda a tak nějak trochu mi spadl kámen ze srdce. Nevím proč, ale prvního operačního letu na A380 jsem se nějak bála, byla jsem hrozně nervózní. Přeci jen, kdo by nebyl, jen při pohledu na tohle Jumbo se vám tají dech a říkáte si, jak se tahle věc může ve vzduchu udržet. Mimochodem, to ani nebyl let, ale lety. Jelikož mne čekal multisektor Singapore – Melbourne – Singapore.
Ráno v den odletu bylo vše tak, jak má být. A musím říct, že Purser byl milonový! Už při příchodu na briefing se na mne culil a říkal, ať jsem úplně v klidu, že si to každý užijeme. Image check a SafeTalk proběhly v naprosté pohodě, každý jsme se tam jen usmíval a to i v momentě, kdy se nám přišel představit Kapitán a První důstojník. I to byli páni s úsměvem od ucha k uchu, bylo vidět, jak létání každého v místnosti baví.
Po příchodu na palubu jsme všichni udělali své povinnosti. Pro mne neskutečná výhoda byla, že prvníl let do Singapore byl poloprázdný. Navíc jsem měla fajn crew, která se mnou měla trpělivost, když mi nějaká věc trvala o trošku déle. A Purser? Ten za námi chodil a ptal se, zda nepotřebujeme s něčím pomoci. Už dopředu nám tehdy avizoval, ať si tento let užijeme, jelikož na dalším letu Singapore – Melbourne se už tolik odpočívat nebude. Jak se říká, čekal nás „full house“.
Po příletu do Singapore nás ohromil horký noční vzduch a vlhkost. Jestli v Dubaji bylo teplo, netuším, co za roční období bylo v Singapore. Jediné, co jsme každý chtěl, byla postel a hlavně vana. Na druhý den jsme se domluvili s několika kolegy, že vyrazíme ven. Naše kroky vedly do Garden By The Bay. Abych vám to přiblížila, tak pokud jste někdo byl na Lipně a absolvoval jste Stezku korunami stromů, tak toto je něco podobného. Nádherný park plný zeleně, kde procházíte vysoko nad zemí, kocháte se krásným výhledem na Singapore, ale i na Marina Bay Sands, je ohromující. Odsud jsme pěšky doputovali do přístavu, podívat se na „Lví fontánu“, která je takovou ikonou Singaporu. Cestou jsme si všichni koupili na ledovou tříšť, ppněvadž vlhkost s vedrem nám dávala zabrat. Jeden by řekl, že jsme “vycvičeni” z Dubaje, ale opak byl pravdou. Odpoledne jsme každý strávili ve svém pokoji a odpočinkem na další let.
Noční let do Melbournu dostál svému jménu, protože si nikdo nesedl. Jak říkal Purser? „Full house“. Kmitali jsme sem tam a byli rádi, že jsme vše stihli do přistání. Purser nám dokonce přišel pomoci, což jsme ocenili. Ne každý se tak zachová.
Jak jsem se těšila do Melbourne, tak jsem byla zklamaná. Čekala jsem toho od Austrálie více. Možná i klokany na každém rohu! Ale dočkala jsem se jen deštivého a pochmurného dne. Protože každý z crew byl líný někam zajít, jelikož už zde byli asi posté, vydala jsem se na prohlídku města sama. Ani netuším, kam jsem přesně šla, spíše jsem si udělala takové své okružní kolečko a zapadla zpět do postele. Časové posuny mi daly zabrat a já tak skoro celý layover prospala.
Co mi na letech do Austrálie a zpět do Singapore zvedlo náladu, byli sami Australani. Neuvěřitelně vtipní lidé, kteří pro dobrou náladu nechodí daleko. Pořád se usmívali, vtipkovali, povídali si s námi. Člověk by s nimi i zapomněl na veškeré splíny ze svého života.
Po přistání zpět v Singaporu bylo na posádce vidět, že už se těší zpět domů, do Dubaje. Kapitán po příjezdu na hotel řekl, že kdo chce, může se večer přidat na nějaký ten drink. Myslím, že všem pak spadla brada, jelikož na sraz přišla přes polovinu posádky. Včetně Prvního důstojníka, Pursera a našich CSVs. To byla naprosto špičková akce! Zašli jsme do místního country baru, kde to začalo vínem a skončilo snad pivem o dům dál. Myslím, že jen málo posádek může říct, že si takhle společně vyšla ven. I sám Kapitán řekl, že na tomto letu jsou opravdu fajn lidi, které hned tak někde neviděl. Za což jsem byla velice ráda, nejen proto, že se tímto můj první operační let trochu usnadnil.
Let ze Singaporu do Dubaje jsme všichni společnými silami zvládli a “přežili”, což pro nás byla priorita. Byl to opět noční let a museli jsme se ke konci naší pracovní doby chodit navzájem šťouchat, abychom neusnuli. Povedlo se, mise úspěšně dokonána. Dokonce si vzpomínám, že při mém posledním servisu, kdy jsem rozdávala snídani, mne na moji anglicky řečenou otázku jedna polospící dvojice odpověděla česky. Hned jsem byla probuzená o sto procent a po zbytek letu jsme se na sebe všichni usmívali, když uviděli moji českou vlaječku na servisní vestě.
Po přistání jsme se celá crew na sebe smála a všichni jsme doufali, že se zas jednou potkáme. Ať už na kafíčku nebo v oblacích. Kapitán, První důstojník, Purser i CSV nám popřáli do budoucna bezpečné lety a pohodovou crew, jako jsme byli my.
Cestou domů jsem usínala v autobuse a byla neskutečně šťastná, když jsem došla do bytu. Přiznám se, že sotva, co jsem zavřela dveře, tak podpatky letěly stranou. Měla jsem nateklé kotníky a opuchlé nárty. Třikrát hurá neprošlapaným podpatkům. Teplá vana a odpočinek v posteli s polštářem pod nohama byla lázeň. K tomu jedna porce ovocné mísy a pár epizod Přátel.
První multisektor byl parádní. Bohužel, u pár věcí jsem si zapsala mínus…
– wake up call – na prvním layoveru v Singaporu jsem byla připravená o hodinu dříve v lobby hotelu než ostatní, bohužel mi nikdo neřekl, jak „wake up call“ funguje
– když jsem se zeptala, tak na mne ostatní koukali, jako kdybych spadla z Marsu „don´t worry you’ll find out“
– chápu, že ostatní byli v Melbournu už 452x, ale to jsou tak líní, že nemůžou jít ven aspoň na chvilku?
– jet leg by měl být nelegální
– stejně jako nateklé nohy!
Ovšem na druhé straně mince, byla jsem ráda, že Singapore-Dubai byl noční let. Jsem si jistá, že nikdo z pasažérů nechtěl vidět pravou tvář cabin crew po prohýřené noci. To bylo pro celou crew jedno velké plus.
A další destinace na rosteru? Sydney a Sao Paolo!
mylifeinthecloudsblog.wordpress.com 