Nebudu lhát. V momentě, kdy jsem se vrátila ze své první dovolené, jsem se horko těžko přemlouvala, abych vstala z postele, napatlala na sebe make-up, slavnou červenou rtěnku a dala si na hlavu klobouček. Do práce se mi vůbec nechtělo. I když, dalo se tohle všechno popisovat jako práce? Z jedné strany ano, máte danou pracovní dobu a… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: Devátá kapitola

Dovolená, dovolená a zase dovolená… Tyhle slova jsem měla vyryté na čele sotva letadlo z Paříže dosedlo na letiště v Dubaji. Z letadla jsem pak vypálila rychle ven a to samé z HQ, abych stihla autobus na hotel a mohla si jít zabalit věci. V okamžiku, když jsem vešla do svého apartmánu, tak lodičky a… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: Osmá kapitola

Koncem dubna mi na rosteru přistál květnový rozpis. S natěšením jsem jej otevírala, protože jsem věděla, že v květnu budu mít dovolenou. Hned po rozkliknutí mne praštila do očí slova LEAVE, čímž se označuje dovolená. A roster? Ze začátku měsíce si zaletím do Birminghamu, poté do Paříže, následně dovolená a pak Bangkok a Stockholm. Pro „začátečníka“ ideální… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: Sedmá kapitola

Slunce. Vedro. Šum moře. A ledový čaj. I tak může vypadat dubnový day-off v Dubaji. S partou českých holek jsme občas zašly do hotelu Fairmont, kde jsme strávily převážnou většinu dne. Nebudu lhát, tyhle dny volna se mi extrémně líbily. A tento způsob života taky. Nemusela jsem nic řešit, každý měsíc jsem zaplatila účty a kromě toho,… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: Šestá kapitola

Seděla jsem u stolu ve svém bytě a četla jsem si e-mail, který jsem právě napsala. Před každým prvním operačním letem totiž musíme napsat Purserům, že je to náš první let, na kterém budeme oficiálně jako cabin crew. Purser tak získá přehled o své crew a ví, komu může dát jakou pozici. Čím déle letušky… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: Pátá kapitola

Seděla jsem na posteli a rozhlížela jsem se kolem sebe. Byla tma a z pootevřených dveří od balkónu se linul do pokoje horký vzduch. A taky trochu prach. Vstala jsem a dveře zavřela. Po pokoji se najednou rozezvučel můj budík. Rychle jsem ho zamáčkla a pousmála se. Byl čas se připravit na můj první ostrý let.… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: Čtvrtá kapitola

Seděla jsem na svém jumpseatu a nebyla schopná se hnout. Výhled z malého okna mých dveří mě děsil. Křídlo letadla se kompletně potopilo pod vodu a já tak neviděla nic. Podívala jsem se na druhou stranu, kde letuška hlásila, že prostor za dveřmi je volný a v pořádku. Najednou se z ničeho nic navalila do kabiny voda. Lidé… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: Třetí kapitola

„Crrrrrrrr!“ Budík neúprosně hlásil 3:15 ráno a já jej poslepu vypnula. To vstávání mě jednou zabije. Po úspěšném absolvování náboru by měl každý nováček dostat věrnostní kartičku s neomezeným limitem do Costa Coffee. Na probrání z pravidelných 3 – 5 hodin spánku potřebuji galony kávy. Vyhrabala jsem se z postele, omyla si obličej studenou vodou… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: Druhá kapitola

                                                     Věnováno mamce a taťkovi.                                    Děkuji vám za inspiraci, jak procházet životem. A… Pokračovat ve čtení Pocit mít křídla: První kapitola

7 měsíců a 26 dní. Tik tak, tik tak. Přesně takhle dlouho jsem zpět doma. V Česku. Dlouho jsem váhala, jestli ještě někdy napíšu nějaký článek. Jestli to třeba vůbec někoho ještě bude zajímat. Ruku na srdce, koho by zajímalo, jak se má ex-Emirates letuška? Když si člověk otevře jakoukoliv sociální síť, tak na něj… Pokračovat ve čtení A little way down the road: o 8 měsíců později